Řekněte mu někdo, že se stmívá
a já tu na něj pořád čekám,
že na naší louce zima málo bývá,
že nevím, proč se ztratil někam.

Řekněte mu někdo, jak mi jeho oči chybí,
zářivý úsměv a jeho gesta,
kdy se vrátí, kam zmizely ty sliby,
proč jinam vede jeho cesta?

Řekněte mu někdo, jak mi jeho ruce schází,
jeho objetí a vítr ve vlasech.
Z toho, jak tu stojím sama, že mě mrazí,
když neslyším jeho hlas a dech.

Řekněte mu, prosím, jak mi srdce buší,
když tu na něj tiše vzpomínám,
jaké prázdno zanechal mi v duši,
když nikdy neřekl mi: rád tě mám…