Dálka mezi námi

Ani nevíš, jak moc mě trápí
ta dálka, co dělí nás,
že se nemohu ze tvých rtů napít
a tak málo slýchám tvůj hlas.

S východem slunce tvé oči vídám,
v noci měsíc říká mi „stůj“,
každé ráno svou touhu snídám,
v noci svítí mi jen úsměv tvůj.

Postrádám doteky prstů tvých,
slova tvá, co hladí po duši,
moc mi chybí tvůj veselý smích,
jak milovat bolí, netušíš.

Srdce mé držíš ve svých dlaních,
já vím, že víc nemohu žádat.
Stiskneš-li ale moc, tak mě zraníš,
protože tě mám tolik ráda.